Co jsme se dozvěděli na říjnovém Knowledge Sharingu

Ondřej Hanák – Konference ČPIT

Ondra v září navštívil konferenci České právo a informační technologie, a proto se s námi podělil o nejdůležitější závěry. Evropská unie chystá řadu nových právních předpisů k umělé inteligenci a kyberbezpečnosti. Jednou z probíraných otázek bylo, jaký úřad bude mít daná témata v gesci. Z diskuze vyplynulo, že se působnost rozdělí s největší pravděpodobností mezi NÚKIB a ČTÚ.

Nová regulace s sebou nese také řadu nejasností a mezer. Proto úprava počítá s tzv. regulatorními sandboxy. Společnosti si budou moci s regulátorem v sandboxu ověřit, jestli je jimi vyráběný produkt v souladu s právním úpravou a díky tomu snížit své náklady.

Tomáš Páleníček – Novela zákona o svobodném přístupu k informacím

Tom se věnoval novele proslulé „stošestky“, tedy zákona o svobodném přístupu k informacím. Novela mimo jiné rozšířila okruh subjektů, na které se lze s žádostí o poskytnutí informací obrátit. Dosavadní úprava zahrnovala mezi tzv. povinné subjekty státní orgány, územní samosprávné celky a veřejné instituce. Pojem „veřejné instituce“ ale v praxi často vyvolával otázku, kdo pod něj vlastně spadá. Dle judikatury se za veřejné instituce považují pouze osoby soukromého práva, které jsou ze 100 % vlastněny státem (resp. územně samosprávným celkem).  

Po novele se ale okruh povinných subjektů rozšířil o tzv. veřejné podniky. Veřejnými podniky jsou právnické osoby, které vykonávají relevantní činnosti (sektoroví zadavatelé, dopravci při výkonu závazku veřejné služby apod.). U veřejného podniku není nutné, aby ho celý vlastnil stát, ale postačí, aby v něm měl povinný subjekt dominantní vliv. Po novele tak např. může být povinným subjektem i ČEZ, a.s., kterou stát vlastní ze 70 %.  

Kateřina Tvrdoňová – Jak (s)právně psát

Katka se v září zúčastnila přednášky „Jak (s)právně psát“. Přednášce a obecně právnímu psaní se proto rozhodla věnovat ve svém příspěvku. Katka nejprve shrnula tipy organizátorů. Doporučuje se např. používat techniku KISS, tedy „keep it short and simple“, a zamyslet se před psaním textu nad tím, co píšeme, komu je to určeno a jaká je nejvhodnější forma textu. Zároveň Katka zdůraznila, že je třeba nebrat příručky právního psaní dogmaticky a vždy se zamýšlet nad konkrétní situací a okolnostmi.

Že všechno není černobílé, jsme si potvrdili i samotnou diskusí. Společně jsme debatovali nad vhodností a přiměřenou mírou psaní velkých písmen u pojmů definovaných ve smlouvě. Není ve větě: „Objednatel se zavazuje zaplatit Zhotoviteli Cenu Díla ujednanou touto Smlouvou o Dílo, a to na základě Faktury podle čl. 4 této Smlouvy o Dílo 15 dnů po Předání Díla,“ až příliš moc velkých písmen? Ačkoliv je ukázka extrémním příkladem, definice obecně zjednodušují psaní obdobných smluv a vyhledávání konkrétních ustanovení v nich.  

Matúš Švanda – Katastr nemovitostí jako zbraň v rukou mocných  

Jako poslední vystoupil Matúš Švanda s příspěvkem věnovaným hledání v katastru nemovitostí. Matúš nám ukázal, co vše je v něm možné najít a jak na to. Přes dálkový přístup do katastru nemovitostí je například možné zjistit trvalé bydliště osoby, pokud známe její rodné číslo, nebo víme, že vlastní nemovitost v ČR. Zjistit je možné ale i situaci opačnou, tedy z bydliště osoby její rodné číslo.

Při převodu nemovitosti je zase využitelná funkce zobrazení přiléhajících pozemků, protože ty mohou být někdy hůře dohledatelné z důvodu zápisu na samostatném listu vlastnictví. Dálkový přístup do katastru nemovitostí nám tak pomůže zjistit a správně definovat předmět koupě.  

Závěr

Knowledge Sharing splňuje několik funkcí najednou. Jak vyplývá ze samotného názvu, je to v první řadě akce vzdělávací. Zároveň si ale jeho prostřednictvím můžeme rozvíjet své prezentační dovednosti ve známém a přátelském prostředí, a odbourávat tak případné strachy z veřejného vystupování. Knowledge Sharing je také sociální událostí, na které se sejde téměř celá kancelář. Je to prostě ideální zakončení pracovního dne.