Soutěžní právo 1: Co to je a proč by vás mělo zajímat

Pro zjednodušení si soutěžní právo můžeme představit jako závazný etický kodex. Ten stanovuje aktivním účastníkům trhu hranice chování a říká jim, co rozhodně dělat nesmí. Je to vlastně takový seznam red-flags, za jejichž porušení hrozí tučné pokuty.

K lepšímu pochopení soutěžního práva pomůže krátké historické okénko. Po průmyslové revoluci začaly vznikat monopoly, jako například společnost Standard Oil Johna D. Rockefellera, která ovládla až 90 % ropného trhu. Firma postupně skupovala ropné rafinérie a společnosti v řetězci ropného průmyslu, sjednala si tajně levnější ceny přepravy se železničními společnostmi, vedla cenové války proti konkurentům a nátlakem je eliminovala z trhu, aby sama ovládla ropný průmysl.

Díky svému monopolu mohla společnost Standard Oil diktovat ceny i podmínky, likvidovat konkurenci a zamezovat vstupu nových společností na daný trh. Došlo tak k narušení trhů, které měly negativní dopad na spotřebitele a vedly ke zvyšujícím se cenám. Proto byl v USA v roce 1890 přijat tzv. Shermanův zákon, který položil základy moderního soutěžního práva, jak ho známe dnes.

Jak funguje soutěžní právo v České republice

České soutěžní právo je pod taktovkou Evropské unie, která stanovuje základní pravidla platná ve všech členských státech. Tato pravidla jsou stejná napříč EU a vztahují se na všechny subjekty, které vykonávají hospodářskou činnost – například i na fotbalovou asociaci, neziskovky nebo veřejnoprávní subjekty.

Členské státy mají navíc vlastní zákony na ochranu hospodářské soutěže, ty ale v základních pravidlech kopírují společnou evropskou úpravu a uplatňují se pouze v případě, kdy se řeší porušení týkající se výlučně trhu v daném členském státě.

Hlavní oblasti, na které se soutěžní právo zaměřuje, zahrnují:

1. zákaz tzv. kartelových dohod,
2. zákaz zneužití dominantního postavení,
3. pravidla pro spojování soutěžitelů.  

Zakázané kartelové dohody: Co to znamená?

Kartelové dohody jsou takové dohody mezi soutěžiteli, jejichž cílem nebo důsledkem je narušení hospodářské soutěže. K narušení hospodářské soutěž dojde, pokud na trhu není přirozená rovnováha mezi nabídkou a poptávkou. Při narušení hospodářské soutěže firmy operující na trhu nejsou motivovány konkurovat kvalitou svých služeb nebo cenami a ani nemají motivaci hledat nová a efektivní řešení.  

Mezi zakázané dohody tak zjednodušeně patří dohody, které jsou uzavírané s cílem vyhnout se konkurenčním bojům o zákazníky nebo které konkurenční boje v důsledku omezí.

Zakázané jsou například dohody

• určující ceny nebo obchodní podmínky,
• omezující výrobu či rozdělující trh,
• diskriminující obchodní partnery,
• podmiňující uzavření smluv dalšími závazky.

Ne všechny dohody škodí hospodářské soutěži stejně. Pro posouzení škodlivosti dohody a zvážení výše udělované pokuty je důležité, zda je kartelová dohoda horizontální nebo vertikální.

• Horizontální dohody jsou uzavírány mezi konkurenty – firmami nabízejícími zaměnitelné produkty (tj. např. dva řetězce potravin). Tyto dohody mají větší dopad na hospodářskou soutěž a představují vyšší riziko pro trh, a proto je soutěžní právo posuzuje přísněji. ‍
• Vertikální dohody vznikají mezi subjekty na různých úrovních trhu, například mezi dodavatelem a odběratelem. Tyto dohody bývají méně škodlivé, a proto k nim soutěžní právo přistupuje benevolentněji (pokuty bývají menší, úřady se jimi zabývají méně).

I pokud kartelová dohoda narušuje hospodářskou soutěž, ne vždy musí být zakázaná. Existují situace, kdy pozitiva dohody převáží nad jejími negativy nebo kdy je její dopad na soutěž zanedbatelný. Soutěžní úřad může v takovém případě soutěžitelům udělit individuální výjimku a prohlásit, že jejich dohoda není zakázaná. Existují také tzv. blokové výjimky, které platí pro určité typy dohod, například ty, které mají zanedbatelný vliv na trh nebo podporují výzkum a vývoj. Tyto výjimky jsou definované nařízeními Evropské komise a usnadňují orientaci podnikatelů v pravidlech soutěžního práva.

Mezi zakázané kartelové dohody patří i rozhodnutí sdružení podniků, která narušují hospodářskou soutěž. Typicky jde o vnitřní předpisy nebo doporučení, která mají za cíl sjednotit chování členů – například stanovením společných ceníků. I zdánlivě nevinné „doporučení“, jaké ceny by měly být za zboží nebo služby účtovány, může ve skutečnosti porušovat soutěžní právo a poškodit férovou konkurenci.

I jednání soutěžitelů ve shodě může být zakázanou kartelovou dohodou. Soutěžitelé sice v takovém případě nesepisují žádnou smlouvu ani se formálně nedomlouvají. Místo toho si předávají důležité informace, které jim pomohou sladit chování na trhu. Například si pravidelně volají a sdělují si, za kolik plánují prodávat své produkty. Nebo si mezi sebou vyměňují informace o tom, kolik toho vyrobí.

Pokračování příště

Zbylým dvěma kategoriím pravidel, tj. zákazu zneužití dominantního postavení a pravidlům spojování soutěžitelů, se budeme věnovat v druhém díle našeho miniseriálu. Probereme také, jaké sankce hrozí za porušení těchto pravidel. Ve třetím a posledním díle si ukážeme konkrétní případy protisoutěžního jednání.  

Náš seriál vám poskytne základní přehled o fungování soutěžního práva a pomůže vám rozpoznat situace, kdy je na čase oslovit experta ke zhodnocení rizik nebo nastavení spolupráce.  

Soutěžním právem to nekončí

Kromě soutěžního práva existují předpisy, které jej doplňují. Například nařízení DMA (Digital Markets Act) reguluje chování největších digitálních hráčů, o němž jsme psali zde.

Dalším příkladem je zákon o významné tržní síle a nekalých obchodních praktikách při prodeji zemědělských a potravinářských produktů, který upravuje jednání firem v zemědělství nebo potravinářství s ročním obratem nad 2 miliony EUR vůči dodavatelům. Jeho dodržování hlídá Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Například společnosti Košík.cz uložil pokutu ve výši 1,8 milionů Kč za chybějící povinná ujednání ve smlouvách. Podobně firma Heineken porušila zákon tím, že opakovaně stanovovala splatnost faktur na 90 dnů, ačkoliv zákon o významné tržní síle povoluje maximálně 30 dní.