Novela autorského zákona II: Jaký obsah může YouTube mazat?

V předchozích právních novinkách jsme si představili změny autorského zákona týkající se vydavatelů a vysílatelů. Novela autorského zákona však obsahuje i další významné změny – třeba tu, která se týká poskytovatelů služeb pro sdílení obsahu online, nebo která dovoluje pouštět beze strachu hudbu ve vaší prodejně.

Kdo je poskytovatel služby pro sdílení obsahu online (PSSOO) a jaké má povinnosti?

Online platforma musí splňovat následující podmínky, aby byla považována za PSSOO:

• uchovávat velký počet děl (hranice „velkého počtu“ není jasná, pravděpodobně bude záležet vždy na konkrétních případech);
• uchovávaná díla na ni nahrávají uživatelé;
• tato díla jsou zpřístupňována veřejnosti;
• platforma díla uspořádává a propaguje za účelem zisku a
• platforma může konkurovat jiným online službám zpřístupňujícím díla stejné cílové skupině.

Mezi takové platformy a tedy i PSSOO patří například:

• YouTube, Uloz.to, Vimeo nebo i Netflix a HBO Max pro audiovizuální díla,
• Spotify nebo Apple music pro hudbu,
• Instagram nebo Rajce pro fotografie a obrazy,
• eBooks pro e-knihy.

Tímto poskytovatelem naopak není platforma poskytující neziskovou online encyklopedii, neziskové a vzdělávací úložiště, platforma pro vývoj a sdílení open-source software, služba elektronických komunikací, online tržiště a mezipodnikový cloud nebo cloud sloužící pouze pro vlastní potřebu uživatelů.

PSSOO budou nově odpovědní za zveřejnění děl, která porušují autorská práva. To znamená, že přestože na platformu nahraje pirátský film nebo video s hudbou jiného autora uživatel, odpovídá za porušení autorských práv platforma. Ta bude například muset prokazovat, že ke zveřejnění takového filmu získala licenci nebo že video v sobě vůbec skladbu jiného autora neobsahuje. Každé zveřejnění díla porušujícího autorské právo je navíc přestupkem, za který hrozí pokuta až 150.000 Kč.

Jak se může PSSOO zbavit odpovědnosti za taková díla?

Aby platforma nebyla odpovědná za to, že nedopatřením zpřístupní dílo porušující autorská práva, musí splnit tyto podmínky:

1. Platforma musí vynaložit „nejlepší úsilí“ k získání licence – cílem zákona totiž není smazání kvanta zveřejněných děl, ale zajištění odměny pro autora.
   Nebudeme si nic nalhávat, „nejlepší úsilí“ opět není úplně jasným pojmem. Ale podle důvodové zprávy by měly PSSOO vždy oslovit alespoň ty autory (nebo kolektivní správce), kteří jsou obecně známí nebo snadno dohledatelní. A to v rámci těch děl, které zveřejňují. YouTube by měl tedy oslovovat zejména autory hudebních děl (včetně autorů textů k písním) a audiovizuálních děl, eBooks zase autora knihy (případně nakladatele) a dohodnout se s nimi na licenci.
2. Pokud platforma k některým dílům licenci nezíská, musí se pokusit zamezit zveřejnění obsahu porušujícího autorská práva k těmto dílům.
   Aby byla tato podmínka splněna, měla by platforma využívat nějakou technologii, která bude schopna autorské dílo v nahraných souborech zachytit. Nositel autorských práv musí platformám poskytnout informace, podle kterých bude možné autorské dílo identifikovat. Pokud PSSOO využívá pro rozpoznávání autorskoprávního obsahu nástroj pro automatické rozpoznávání, pro splnění této povinnosti bude stačit, že bude nahrávaný obsah vyhodnocen jako „totožný či rovnocenný dílu identifikovanému autorem“. Tím by měla být zahnána původní obava z toho, že technologie nejsou schopné posoudit komplexnější změny a úpravy autorských děl.
3. Pokud nebude dílo rozpoznáno ani takovou technologií a na porušování práv upozorní autor, musí platforma znemožnit přístup k tomuto dílu nebo dílo smazat a pokusit se zamezit jeho opětovnému nahrání.
   Tyto kroky učiní neprodleně po oznámení autora o tom, že jsou jeho práva porušována.

Ale pozor! Některým PSSOO stačí splnit pouze první a třetí uvedenou podmínku. A to pokud poskytuje službu pro sdílení obsahu online v EU kratší dobu než 3 roky a má roční obrat max. 10 000 000 eur. Navíc pokud průměrný počet návštěvníků takové platformy měsíčně nepřekročí 5.000.000, nemusí se ani snažit o zamezení opětovného nahrání vadného obsahu.

V případě, že PSSOO nezveřejní obsah, který by měl být autorskoprávně v pořádku, může uživatel zdarma podat stížnost. PSSOO bude následně muset obsah zveřejnit nebo odůvodnit, proč obsah zveřejnit nechce. Dodržovaní všech těchto podmínek nesmí vést k neoprávněnému omezování dostupnosti děl, které autorské právo neporušují. Pokud by k tomuto docházelo, může se právnická osoba hájící zájmy soutěžitelů nebo zákazníků vůči PSSOO domáhat zákazu poskytování služby.

Pastiš – nová zákonná výjimka!

Do autorského práva nově nezasáhne ten, kdo vytvoří tzv. pastiš. Tento pojem se doplnil ke karikatuře a parodii. Pastišem není zpracování nějakého původního díla, ale spíše napodobení jeho „duchu“. Pastiš je například kniha, která použije styl a postavy z jiné knihy, ale příběh bude jiný (bude třeba navazovat na původní knihu).

Rozšíření školní licence

Doposud platilo, že do autorského práva nezasahovala škola, která autorské dílo užila pro ilustrační účel při vyučování. To znamená, že vyučující může třeba studentům rozdat kopie nějaké básně nebo stránky z knihy. Nově mohou školy užívat toto dílo pro ilustrační účel i digitálně. To znamená, že mohou úryvky například skenovat nebo vkládat do prezentací. Tyto úryvky navíc mohou být dostupné i mimo třídu (například v knihovně nebo muzeu, pokud tam zrovna probíhá výuka).

K těmto dílům mohou mít studenti navíc přístup i z jiných míst, než je zařízení školy. Mohou si je zobrazovat třeba z domu. K tomu však musí být využíváno zabezpečené elektronické prostředí přístupné pouze těmto studentům, žákům nebo vyučujícím. U takového by měl být uveden autor, název díla a zdroj díla.

Rádio v obchodě nebude problém

Do účinnosti novely pokud měl podnikatel v malé prodejně nebo v nějaké dílně rádio nebo televizi, platil autorským svazům poplatky. Pokud je neplatil, hrozila mu pokuta.

Novela autorského zákona obsahuje výjimku pro ty, kdo toto „vysílání“ zpřístupňují jen pro úzký okruh osob, nevydělávají na tom a nepouští například písničky na přání. Ti v práci mohou pouštět písničky, aniž by se báli nějaké kontroly.

Závěr

Pro poskytovatele služeb pro sdílení obsahu online nastane krušné období při vybírání technologie kontrolující nahrávaný obsah. Někteří poskytovatelé už takovou technologii měli, ti si akorát zajistí, aby splňovali další podmínky. A ve výsledku by tedy dopad v této oblasti neměl být tak apokalyptický, jak dříve někteří hlásali.

Pro menší podnikatele přinese novela příjemnou novinku – to, že nemusí platit poplatky za pouštění hudby ve své prodejně.  A tvůrci děl nebudou muset nově shánět licenci dílu, ze kterého budou chtít čerpat pouze maličkosti pro vytvoření svého pastiše.

‍